NAŽIVO(T) V MILÁNĚ aneb je ve mě živo(t) autor: Renata Ptáčníková publikováno: 24. 10. 2011 Myslím, že jsem tradiční žena. I když můj život i módní styl je tradičně netradiční, řekla bych něco mezi Teheránem a Paříží, poslední dobou se mi daří dělat jen málo tradiční životní kousky. Od své kultovní profese, které jsem celý život věřila, spojování národů, jsem se dostala k sebepoznávání, léčitelským kurzům a masážím. Někdy mám trochu obavu, jestli můj muž nebude reklamovat svatební slib,…
Tato realita nás dennodenně vystavuje zvláštní rutině a člověk má pocit, že "musí" čelit tendenčním nátlakům módy, morálky, práce, politiky či ekonomiky. Mnoho lidí si ráno vaří kávu, některé ženy chodí alespoň jednou týdně do aerobiku, oblékáme se v módních řetězcích hypermarketových řetězců, jíme kuřata v akci… a konečně… Nehrajete tenis? My tady všichni hrajeme tenis. Reklama má zvláštní místo nejen v našich peněženkách, ale ovládá celý náš život. Západní civilizace si nese nálepku “nad” civilizace, lékaři mají své přesné CT stroje a technické roboty, do práce jezdíme každých pár let v jiném autě, dětem kupujeme “rozvojové” hračky a pyšníme se, jakou image máme před sousedy. Je tohle štěstí? Kde jsme se ztratili? Když se rozhodujeme, zda jít či zůstat, zda jít ven či spát, zda mít děti či ne, zda koupit psa či kočku, zda být či nebýt…. Jsme ovlivňováni reklamou a normami společnosti. Mnoho z nás neumí naslouchat intuici, mnoho z nás nerozumí bylinkám a mnoho z nás cítí všudypřítomný strach. Normotvoření a manipulace s informacemi nás, zápaďáků, ničí přirozené instinkty člověka třídit informace, sounáležet s přírodou, být šťastným. Mám radost, že stoupá hlad po relaxačních aktivitách, vznikají bio kluby, mámy léčí své děti homeopatiky a jsou psány romány o Biomanželkách.
Poslední dobou čím dál více nacházím klid v přírodě, v pohybu a manuální práci, mám chuť se dotýkat kamínků, listí, pít vodu bez umělých sladidel. Dalo by se říci, že svůj střed hledám více na východě. Ráda bych přinesla další ze zajímavých východních pravd o saunování.
Sauny a parní lázně byly po staletí používány k detoxikaci organizmu. Tradičně se používaly pro zlepšení mentálního zdraví, uvolňování stresu, snížení bolesti a pro zvýšení dlouhověkosti. Saunování snižuje obsah toxických látek v těle, dochází k obrovskému vylučování těžkých toxických kovů, včetně rtuti, a dalších. Dá se říci, že teplo způsobuje vylučování toxinů z buněk. Toxické molekuly se pak přechodně uschovají do lymfy. Protože pot je produkován z lymfy, toxiny se pak touto cestou dostanou ven z těla. Pro tento způsob vylučování toxinů nejsou játra a ledviny důležité, tím dochází k ulehčení vylučování i při poruše jejich funkce.
Saunu, jejíž majitel znal prastaré saunování a nechal si postavit saunu na míru a já na chvíli mohla být její součástí. Tak tedy…
Saunování je relaxačním obřadem. Například Tibeťané používali saunu nejen v zimě, ale i v létě, aby detoxikovali tělo. Využívali přirozený proces zbavování se tělesných i psychických jedů, pocení. Snažili se provozovat jakoukoliv činnost, která si pocení vynucovala a prodlužovali si tak život. Skákání, cvičení, manuální práce, běhání a saunování. Statut pravidelného saunování má člověk, který ho provozuje přibližně dvakrát týdně po celý rok, nikoliv jen v zimě. Staří Tibeťané navštěvovali saunu během jednoho procesu tři až čtyřikrát, přičemž poprvé byste měli opustit saunu tehdy, když tam ještě chcete zůstat, a přirozeně pak vychladnout bez účinku ledové či studené vody. Druhé a třetí saunování by mělo být nejdelší. Nádhera tohoto procesu je šlehat se tújovými či březovými větvičkami, které neštípou a natírat se bylinnými solemi. Bylinné soli mají svůj velký zdravotní význam. V tibetské medicíně se věří na léčení přes kůži, protože lék se vstřebává rychle a bez působení žaludečních šťáv.
Při každém vychladnutí pijeme ozdravné čaje a kocháme se přírodou.
Všimla jsem si, že už ani nevím, kde mám své plastové cuklíky, které jsem si chtěla nazout při každém opuštění sauny. Mé okouzlení saunou v přírodě mé tělo zhypnotizovalo natolik, že jsem necítila zimu a nabíjelo mě energií a radostí ze života. V sauně byla tma, byl vidět jen plamen z hořících kamen, voněly pomerančové a borovicové silice, které majitel neustále přiléval na kameny a tvořil páru. Tu a tam jsme zpívali saunové mantry, nezbytné pro zvýšení pocení a bylo krásné ticho. Stará pravda o sauně je totiž její teplota. V poevropštěné sauně se dostaneme maximálně na 105 stupňů Celsia. V tibetské se nemluví, má totiž 120 stupňů. Lidé, kteří sedí v evropských saunách na dolních prknech a vykládají si, netuší, co je opravdové saunování.
Malý domeček a tolik štěstí. Kéž by se i Vám poštěstilo najít malou saunu v přírodě, zpívat mantry a užívat si klidu východní civilizace. Snad jste se zahřáli alespoň při mé vzpomínce. Saunování zdar!
Pokud si chcete osvojit některé staré techniky a metody a dozvědět se něco nového o sobě sama, informujte se na kurz Návrat skrytých schopností, který poběží od 1.2.2011. Informace a přihlášky na www.institutprozeny.cz, email: daniela@institutprozeny.cz