NAŽIVO(T) V MILÁNĚ aneb je ve mě živo(t) autor: Renata Ptáčníková publikováno: 24. 10. 2011 Myslím, že jsem tradiční žena. I když můj život i módní styl je tradičně netradiční, řekla bych něco mezi Teheránem a Paříží, poslední dobou se mi daří dělat jen málo tradiční životní kousky. Od své kultovní profese, které jsem celý život věřila, spojování národů, jsem se dostala k sebepoznávání, léčitelským kurzům a masážím. Někdy mám trochu obavu, jestli můj muž nebude reklamovat svatební slib,…
Vyjádření prezidentky IPŽ Renaty Ptáčníkové k článku na www.Zeny.cz (článek, ke kterému se vztahuje naše vyjádření najdete dole)
Názory na věci se různí. Je to přirozený respekt, který nosíme každý v sobě, vyjadřujeme tím úctu k lidstvu i k sobě samému. Názor vyjadřuje naše postoje. Mám ráda různorodé názory, mám ráda individualitu i týmy. Noviny a novináře chápu a vnímám jako spojence, licitátory lidstva s bohulibým a nelehkým úkolem přenést různorodost našich individualit do objektivní nadmnožiny článku, který nás spojuje v tým, a který vytváří prostor pro další rozvoj a diskuzi.
Tento článek není prostorem objektivního charakteru. Nabízí zkušenost a pouze jeden úhel pohledu. Nebudu soudit úroveň novinářky, ani úroveň článku. Pouze chci vyjádřit, co vše to znamená pro tisíce čtenářek, kteří to nyní přečtou. Články by měly dveře otevírat, otevírat naše možnosti a pozvednout naši úroveň. Zkuste se, prosím, zamyslet nad úrovní. Jak redakce, tak čtenářky.
Tímto bych Vám ráda otevřela diskuzi a vnesla více objektivity i ostražitosti, při čtení jakýchkoliv článků na internetu.
Hezkou neděli,
Ing. Renata Ptáčníková
_______________________________________________
viz článek na www.Zeny.cz a děti.centrum.cz:
Klíčová slova: waldorfská škola, waldorfská školka,
autor: ika
Stála jsem ve frontě s žádostí o přijetí do státní mateřské školy. Přede mnou úplně normální maminka, která chce pro své dítě to nejlepší – jako každá matka.
A proto tvrdila, že ho rozhodně nepřihlásí do alternativní školy. Nás všechny stojící v lajně za ní ubezpečuje, že „své dítě do waldorfské školy nedá, protože je to sekta.“ Máme se této alternativy opravdu bát?
Nejmenovaný rodič z Prahy své dítě nakonec z waldorfské školky odhlásil. Učitel totiž zakázal pouštět dítěti doma televizi. Naléhal také na rodiče, aby si žáci doma nehráli s určitými typy hraček. Ve školce je totiž patrný odpor ke všemu průmyslově vyrobenému. Hračka má být vyrobená nejlépe vlastnoručně, s láskou. Sešity si děti linkují ručně, sáček na bačkory se samozřejmě šije doma, školní hudební nástroje trpí tím, že jsou také vyráběné podomácku a moc neladí.
Původní záměr přitom zní docela pěkně: dítě má být připraveno na život nejen vědomostmi, dostane do výbavy také řadu sociálních dovedností. Výuka je vedena zážitkově. Waldorfský systém téměř nezná slovo učebnice, učební materiály si děti vyrábí samy při svém poznávání, pozorování, zkoumání či ověřování poznaného. Systém tak reaguje na někdejší encyklopedické vzdělávání a neosobní přístup, které byly při vysokém počtu dětí ve třídě běžné. Školky mívaly na zahradě běžně kolem stovky dětí.
Jedním z typických rysů této pedagogiky je vytváření společenství. Waldorfské školy se snaží být celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče. Spolupráce školy a rodičů bývá proto mnohem intenzivnější a pro rodiče náročnější než v jiných zařízeních. Společné školní akce, jichž se účastní i rodiče, jsou páteří celého roku a mnohé žákovské aktivity, které jsme spíše zvyklí vnímat jako mimoškolní, se odehrávají v rámci školy.
To nemusí strávit každý rodič. Někdo rád vede vlastní život a nechce jej plně podřizovat škole, kam dítě chodí. Zejména v případě, že mu škola nařizuje, jak se má v životě chovat. „Vytváření společenství“ si totiž každá waldorfská škola vykládá různě. Zatímco někde je pomoc škole a podílení se na pěstění společenství založena na dobrovolnosti (i když se předpokládá, že rodič, který tam své dítě dá se bude účastnit s určitou samozřejmostí), jinde respekt ke svobodě druhého nefunguje a týmová spolupráce se staví nad individuální výkon jedince.
Problémem školy ovšem představuje samotný základní pilíř její filozofie – osobnost zakladatele tohoto typu školek Rudolfa Steinera a jeho esoterická „věda“ antroposofie. Školství založené na nábožensko-filozofickém základě může mít bohužel různé výklady a všelijakou intenzitu prožívání této teorie. To spoustu lidí odrazuje. Na druhou stranu existují děti i rodiče, kteří jsou právě proto se školkou či školou waldorfského typu velmi spokojeni a rozhodně by neměnili.
foto: Profimedia.cz