Sekundy, minuty, hodiny, metry, hektolitry, kubíky, tuny, áry a čáry máry... To vše dává lidem pocit jistoty, a vnáší do našich životů řád. V 21. století jsme vynalezli další jednotku. DNY... DEN Matek, DEN vpádu sovětských vojsk, DEN nanotechnologií, DEN smažených rajčat... Mezi spoustou zbytečně oslavovaných "DNÍ" je schovaný jeDEN, který stojí za můj dnešní virtuální dotyk... DEN Země. Přebírá štafetu v médiích nad recepty na Velikonoční stůl, ač je téměř ve stejném období, 22. dubna. Rozdmýchává emoce v Hnutích přírody, je heslem komerčních i politických kampaní na výrobky a služby, které by mohly na tomto DNI něco utržit. Google hlásí pro tento DEN vyhledaný přibližný počet výsledků 1 260 00 za 0,08 s. Nádherný virtuální dotyk!

Někdy se mi zdá, že trávím spoustu času u svého nového ultralehkého hliníkového Mac (note) booku. Ze známé syntaxe na bázi pokusů, omylů a zkušeností se dobře známe... Vím, co následuje po zadání příkazu X, s proměnnou Y. Je to můj chlebodárce, můj denní chleba s máslem, přítel, který mi nedá spát, má prodloužená ruka... Sedím u něj skrčená v pozici, kterou by nejspíš mistři jógy nazvali Asána sklíčeného psa. Tisíce lidí na planetě Zemi jsou denně v této pozici, ťukají, stejně jako já, písmenka a komunikují se "světem" prostřednictvím ultralehké obrazovky v pixelech, nulách, jedničkách a megabytech... Tento zajímavý virtuální dotyk je totiž bezpečnější. Své plány, kroky a činy si můžeme promyslet. Naše opravdové emocionální reakce schováváme za plastovou obrazovku. Nemusíme chodit, utíkat či cítit. Zhmotňujeme svoje sny do virtuálního prostoru snů, komunikujeme s virtuálními přáteli... Známé své plastové či hliníkové stroje lépe než planetu Zemi? Skutečně jsme vyměnili opravdový dotyk za ten virtuální?

Nevím jak vám, ale příroda mi chybí. Poslední dobou se ji snažím milovat. Vychutnávám si každou chvíli, kdy se mohu dotknout jakékoliv zelené nevirtuální části rostlin, ráda chodím do prostoru oproštěného WIFI nebo mobilního signálu. Nechávám hořet svíčky a vypínám rádio. Celý týden se setkávám s přáteli. Nevirtuálně. Když můžu, chodím pěšky. Mám ráda zeleninové recepty Jamieho Oliviera a venkovní kuchyni Emanuela Ridiho. Oslavuju každý slunečný den a přestala sem hubit mravence. V autě si zpívám. Nevím, jak daleko se dostanu znovu blíž, k Matce Zemi. Zkouším se ji dotknout... Každý DEN.

Přeji Vám hodně doteků se Zemí a opravdový život, nejen v její DEN.

Renata Ptáčníková za Institut pro ženy