NAŽIVO(T) V MILÁNĚ aneb je ve mě živo(t) autor: Renata Ptáčníková publikováno: 24. 10. 2011 Myslím, že jsem tradiční žena. I když můj život i módní styl je tradičně netradiční, řekla bych něco mezi Teheránem a Paříží, poslední dobou se mi daří dělat jen málo tradiční životní kousky. Od své kultovní profese, které jsem celý život věřila, spojování národů, jsem se dostala k sebepoznávání, léčitelským kurzům a masážím. Někdy mám trochu obavu, jestli můj muž nebude reklamovat svatební slib,…
Když jsem se v sobotu ráno probudila, nechápala jsem, že jdu cvičit. Vnímala jsem jen déšť a ticho, když jsem se oblékala na něco, co pobláznilo celý západně myslící svět. Zumba. Latinskoamerické rytmy zkrocené aerobicem je kravina. Masové zájmy jsou mi cizí… Je úplně jedno, co si o Zumbě myslíme, dostala mě, nabila mě, uvolnila mě tak, že mě zachvátila neuvěřitelná lehkost bytí. Tančím, kroutím bokama, poskakuju a prostě a nahlas jááááásááááám. Všude kolem jsem cítila tu ženskou sílu, která se vysmekla přesným uhlazeným pohybům aerobicu, dala vale silovému hmitání ve fitness, aby uvolnila místo na světě nejpřirozenější ženské radosti – tanci.
Tanec je na zumbě to nejkrásnější. Můžete zapomenout na to, jestli něco neumíte, jestli pohyb Vaší ruky nebyl dostatečně přesný. Zumba Vám dovolí cítit se žensky a svobodně nechat radostně poskakovat Vaše tělo, kroužit Vaší pánví a nemyslet vůbec na nic. Chce se mi vykřičet na celý svět: Radujte se ze života a tančete! A odpověď na dnešní nadpis? Kdy ženy řádí? Když muži spí… V sobotu ráno. :)