Kdo řekl, že ženy nebyly určeny k tomu, aby létaly?

autor: Renata Ptáčníková (autorka je prezidentkou Institutu pro ženy)

2. 6. 2011 Ostrava

"...Plýtvání životem spočívá v lásce, kterou jsme nedokázali dát, v moci, kterou jsme nedokázali využít, v sobecké opatrnosti, která nám bránila riskovat, a která nás chtěla ušetřit zklamání, takže jsme nepoznali štěstí."

Je zajímavé slyšet od muže, že je feminista. Být v Institutu pro ženy Vás jednoznačně katapultuje do ženského prostoru, kde vyprávění příběhů odráží sílu sdílení, pláč na konzultacích emocionální stabilitu a prázdné ruce ochotu pomáhat. Vidím ženský svět, točí se stejně rychle jako ten mužský, a přesto má jinou rychlost. Přemýšlím, kde jsme se ztratily. Ženy. V mužském světě a představách o ženské dokonalosti. V mužské dynamice a tvrdé zkostnatelnosti myšlenek. V šedivosti kostýmů a vyžehlených drdolech. V přeslazených parfémech a křiklavé dominanci. V obrovských domech se zeleným trávníkem. Skotačíme na třepotajících přístrojích, řežeme si těla a pícháme jehlou do obličejů.

Na druhou stranu... Si nedovedete představit ten hukot, pokud otevřeme nějaké téma. Téma je povětšinou jen jedno... Chlapi. Ostatní témata rychle uskakují z cesty... Ženská duše je každý den, každou minutu a každou vteřinu nachystaná něco podniknout. Cokoliv. Ženy nebyly stvořeny jen k letu... Každá z nás má v sobě ukrytou energii rovnající se síle vztlaku startujícího Apolla. Jsme mistryně v matení tělem, když se tváříme, že se nic neděje a zíveme nudou, je čas skutečně nastražit všechny smysly a připravit se ke startu... V záloze totiž nosíme tucet nápadů, jak oklamat nepřítele či vyhrát jakýkoliv souboj. I náš čas má jiné jednotky. Jsme nepřemožitelné. Naše síla se zrodila z bohyní, naše myšlenky tvořili andělé a démoni. Příroda to tak chtěla, obdařila nás křivkama, které bez kružítka nenamalujete. Líbí se mi to. Líbí se mi ženy, které zůstávájí ženami i přes nástrahy omylů sociálních politik, nesmyslnosti nových metod k dosažení čehokoliv, kosmetických měřítek mediálních kampaní i úzkoprsosti manažerských pozic.

Ženy... Ač to tak nevypadá, jsme nezávislé bytosti. Kdykoliv nám život sebere, dokážeme nahradit. Naše nikdy nekončící energie vychází právě z pomoci ostatním a touze být potřebná a být lepší. Když tvoříme, jsme napojeny na svou intuici a srdce. Když mluvíme, nemusíme používat slova. Když hladíme, nemusíme se dotýkat. Když se radujeme, mohou nám téct slzy. Když se hádáme, zraňujeme nejvíc samy sebe. Když je cíl bohulibý, dostaneme se k němu pekelně. Jsme éterickými, nikdy nestejnými bytostmi. Pojďme tvořit zpátky svůj ženský svět. Svět emocí, dávání, ochrany a síly. Nebojujme, braňme se.

A na závěr ještě jedna rada: Nikdy ženu neplácejte přátelsky po zádech... Mohli byste jí nalomit křídla... :)